Ruská modrá kočka

Patří mezi nejstarší přírodní plemena koček. Vyniká atraktivním vzhledem, pozoruhodnou modrou barvou i příjemně hebkou texturou srsti nebo zářivýma očima smaragdově zelené barvy.

Štíhlá aristokratická kráska zaujme také svojí ladností, elegancí, ale i inteligencí a nekonfliktní povahou. Ruská modrá kočka, původně archangelská kočka, někdy nazývaná také španělská modrá, maltézská modrá nebo anglicky jen Blue Foreign, je kočka, jak má být. Seznamte se s neobyčejnou kočičí kráskou.

Plemeno – Charakteristika – Povaha kočky – Chovatelské stanice – Péče o kočku – Strava

O plemeni

Plemeno Ruská modrá kočka patří dle FIFé (Fédération International Féline) do III. skupiny mezi krátkosrsté a somálské kočky. Již název vypovídá o původu kočky. Ruská modrá pochází z Ruska, ale je také spojována se severním Finskem a Norskem. Měli ji chovat již Vikingové, aby využívali její kožešinu. Brali si ji také na své lodě, aby lovila hlodavce. Na severu Ruska, v přístavním městě Archangelsk se tato kočka údajně vyskytovala přirozeně. Odtud byla na konci 19. století odvezena námořníky do Anglie. V roce 1865 zde byla dokumentována jako Archangel Cat – archangelská kočka.

V Anglii se těšila téměř stejné oblibě jako ve své domovině, kde byla domácím mazlíčkem carských rodin. Kočky měly spát v postelích s carskými dětmi, aby je hlídaly před zlými duchy. Jednou z nejznámějších ruských modrých koček, resp. kocourů byl Vasko, mazlíček cara Mikuláše I. Mikuláš II. pak pár chovných koček věnoval anglické královně Viktorii.

V roce 1937 byla uznána jako samostatné plemeno, původně jako archangelská kočka, ale druhá světová válka plemeno podstatně zdecimovala. Po válce se plemeno zachránilo novým křížením s britskou krátkosrstou kočkou, siamskou kočkou a evropskými krátkosrstými plemeny. Tak dostala ruská modrá kočka svoji typickou hustou srst a zelené oči.

Video: Ruská modrá kočka (chovatelská stanice), Youtube

Standard plemene nepovoluje jiné zbarvení, ale vyskytují se i bílé a černé variety kočky a snahy o jejich uznání. V budoucnu se tak můžeme nejspíš dočkat vedle Blue Foreign i koček ruská bílá nebo ruská černá.

Charakteristika plemene

Na první pohled může její vzhled připomínat britskou modrou kočku nebo kočku kartouzskou původem z Francie. Na druhý pohled je však tato kočičí carevna specifická. Má dvojitou srst, podsada i krycí srst mají stejnou délku. Takovou srst nemá žádné jiné kočičí plemeno. Vedle modrošedé barvy s výrazným stříbřitým leskem tak srst ruské modré ohromí i mimořádnou měkkostí a hedvábnou strukturou.

Přestože standard nepovoluje žádnou kresbu, skvrny ani barevné odstíny, koťata se často s kresbou rodí, během prvního roku života však kresba mizí.

K charakteristickým rysům ruské modré patří sytě zelené oči, takovou barvu očí nenabízí ani britská, ani kartouzská kočka. Hlava kočky má klínovitý tvar, typické jsou výrazné polštářky s fousky a nápadně velké uši. Špičaté uši zdobí krátké štětinky. Typický znak ruské modré kočky je nos svírající s čelem tupý úhel v místě nadočnicových oblouků. Na obličeji bývá patrný úsměv.

Oproti podsadité postavě britské kočky má ruská modrá atletickou postavu, štíhlé nohy a dlouhý ocas. Ruská modrá kočka má elegantní vzhled, svalnatá postava je předurčena pro rychlý běh a obratný lov. Je to středně velké plemeno, které dorůstá do hmotnosti 3,5 až 5,5 kilogramů. Kocouři bývají mohutnější než kočky.

Video: Ruská modrá kočka (koťata, chovatelská stanice), Youtube

Povaha ruské modré kočky

Ruská modrá kočka upoutá pozornost svou něžností, hravostí a mírnou povahou. Je to středně aktivní kočka, která se bude vyžívat v lenošení, ale i zábavě a nejrůznějších hrách a hračkách. Dokonce se bez větších potíží naučí i různé triky. Doporučuje se i na výcvik s klikerem. Vyniká intuicí a inteligencí, v praxi může otevírat dveře, aportovat nebo chodit na vodítku. Na rozdíl od jiných koček má ráda vodu. Je to vynikající akrobat, ale údajně také jedno z nejméně destruktivních kočičích plemen. I proto je skvělou společnicí a uplatňuje se jako kočka do bytu.

Patří spíš mezi plaché kočky, vyhovuje jí klid. Lidskou společnost však vítá, je oddaná a věrná. Přizpůsobí se zvyklostem své rodiny, většinou bez problémů snese i další zvířata, dokonce i psy v domácnosti.

Chovatelské stanice

Chovatelské stanice tohoto pozoruhodného plemene sdružuje Klub chovatelů ruských modrých koček. Pavlína Zemanová z chovatelská stanice Kings´ Blue Cats popisuje, že ruská modrá kočka je velmi něžná, ušlechtilá, ale současně i divoká a přirozená. Dle chovatelky má v sobě ojedinělé kouzlo, kterému nejeden jedinec podlehne. Pokud jste podlehli a chcete si ruskou modrou kočku pořídit domů, obraťte se na některou z chovatelských stanic…

Péče o kočku

Atraktivní bohatá srst není zdaleka tak náročná na péči, jak by se mohlo zdát. Naopak, dvojitá srst minimálně líná, a tak jí stačí vyčesávání či kartáčování třeba jednou týdně. Zvláštností je i nízká produkce glykoproteinu, který bývá spouštěčem alergie na kočičí srst. Přestože nejde o hypoalergenní plemeno, zpravidla bývá alergiky lépe snášena než plemena jiná.

Ruská modrá kočka je typická svým jemným melodickým hlasem. Má oproti jiným kočkám tichý hlas. Ve spojení s její klidnou povahou tak nebude obtěžovat hlasitými zvukovými projevy. I proto to má být ideální kočka do bytu. I ruská modrá však bude potřebovat vybít svoji kočičí energii, bude potřebovat prostor pro škrabání, šplhání, skákání, běhání, ale také skrývání a odpočinek.

Kvalitní strava pro kočku

Je to odolné plemeno, které netrpí genetickými chorobami jako plemena jiná. I kondice a zdraví ruské modré kočky je ve velké míře dána vhodnou stravou. Kočka je ryzí masožravec, který potřebuje stravu s obsahem vysoce kvalitních živočišných bílkovin. I to je důvod, proč tolik chovatelů koček upřednostňuje BARF stravu. I mezi granulemi se však dají najít takové, které nabízejí vysoký podíl kvalitních živočišných bílkovin i další živiny nezbytné pro kočičí organismus.

Turecká van

Toyger – malý domácí tygr

Sphynx

Sibiřská kočka

PLEMENA KOČEK PODLE ABECEDY | PLEMENA KOČEK | KOČKA |  NÁVODY PRO KOČKOMILY