Sibiřská kočka

Sibiřská kočka nabízí jako původně přírodní plemeno divokou krásu a instinkty lovce. Divoká kočka na pohled však překvapí přátelským charakterem a přítulnou povahou.

Je to otužilé plemeno, které se přizpůsobilo těm nejdrsnějším přírodním podmínkám, přesto je to mazlivá a hravá kočka. Honosný vzhled provází zvídavost, vynalézavost a inteligence. Pro její krásu i povahu si sibiřskou kočku její rodina zamiluje, stejně tak si kočka zamiluje svoji rodinu…

Plemeno – Charakteristika – Povaha kočky – Zajímavosti – Standard

O plemeni

Není jasné, jak se kočky dostaly na Sibiř. Historie sibiřských koček je zahalena tajemstvím. Jako sibirskaja koschka se v Rusku v minulosti označovala každá kočka s robustní postavou a bujnou srstí. Dlouhá srst je přitom charakteristická pro mnoho zvířat, které obývají mrazivé oblasti Ruska a Sibiře. Je podmínkou pro přežití v extrémní zimě. Zato v Evropě je dlouhá srst výjimečná. Také typické evropské kočky jsou na rozdíl od těch ruských krátkosrsté. I proto zde sibiřské kočky vzbudily takový obdiv. Přestože sibiřské kočky zdobily již londýnskou výstavu v Crystal Palace v roce 1871, byly na desítky let zapomenuty. Přispěla k tomu politická situace v bývalém Sovětském svazu.

Přestože se sibiřská kočka ve městech jako je Moskva, Oděsa, Kujbyševě nebo Petěrburg (česky Petrohrad, původně Leningrad) potuluje od pradávna, moderní chov a šlechtění plemene má kořeny v 80. letech minulého století, kdy sovětská vláda přestala cíleně potlačovat chov domácích mazlíčků. Zpočátku se označovaly jako ruské dlouhosrsté kočky. V roce 1987 plemeno, po jeho znovuzrození a experimentálním šlechtění různých typů koček, uznala mezinárodní chovatelská organizace FIFe jako sibiřskou lesní kočku. V roce 1992 se pak plemeno přejmenovalo, aby se odlišilo od norské lesní kočky. Oficiálně se tak zrodila sibiřská kočka (v angličtině siberian cat nebo jen siberian).

V roce 2009 ji doplnila i něvská maškaráda, dle FIFe sesterské plemeno sibiřské kočky. Něvská maškaráda se vyznačuje siamským zbarvením, tzv. colorpoint. To je také jediný znak, kterým se odlišuje od sibiřské kočky. V Rusku se dodnes považuje za colorpoint varietu sibiřanky.

Literatura, internetové zdroje

Literatura

Gordoň, Zdeněk; Thámová, Olga: Plemena koček: Průvodce do kapsy. Praha: Aventinum, 1999.
Verhoef – Verhallen, Ester: Kočky – Velký atlas plemen. Praha: Rebo Production, 2015.
Gordoň, Zdeněk, Kočky – příruční atlas. Praha: Universum, 2018.
Říhová, Marie: Chov koček. Praha: Grada, 2007.
Hüsemann, Lena: Kočka: chov, bydlení, hry. Praha: Grada, 2010.

…a vlastní poznatky a zkušenosti

Autor: Radka Křivánková, redakce

Sibiřská kočka, kočičí plemeno

Sibiřská kočka má jako přírodní plemeno divokou krásu a instinkty lovce. Divoká kočka na pohled však překvapí přátelským charakterem a přítulnou povahou. Je to otužilé plemeno, které se přizpůsobilo těm nejdrsnějším přírodním podmínkám, přesto je to mazlivá a hravá kočka.

Redakce U KOCOURA DOMA

Vyznáváme šťastné doma, přinášíme tipy na vrnivou spokojenost a harmonii. Hledáme inspiraci pro útulné bydlení, kde mají své místo domácí mazlíčci nebo pokojové rostliny. Jsme milovníci zvířat a přírody. Více…