„Únor bílý – pole sílí“ a další pranostiky na únor

Únor, druhý měsíc v roce je sice krátký, avšak táhne se. Svědčí o tom i pranostika: Únor – úmor: Kdyby mohl, umořil by v krávě tele a v kobyle hříbě. Podíl na únorovém úmoru má jistě i počasí. Je jedno, zda se přitom zima předvádí v celé své mrazivé kráse, nebo zda nás straší nezvyklé teplo, déšť a vítr. Hrozí tím, že když zima nevypadá jako zima, ani léto nebude vypadat jako léto. Nezvykle teplé počasí v únoru se má dle pranostik zvrtnout již následující měsíc, jak říká pranostika: Leží-li kočka v únoru na slunci, jistě v březnu poleze za kamna.

Úvodní foto: Pixabay.com

V únoru sníh a led

Počasí v únoru přitom nemusí jenom zářit sluníčkem, na kterém by se vyhřívala kočka. Příliš optimistický není ani déšť, jak říká přísloví: „Když únor vodu spustí, ledem ji březen zahustí.“ Také asi nejznámější únorová pranostika „Únor bílý – pole sílí“ poukazuje na to, že zima by v únoru měla mít hlavní slovo.

Podobné poselství o příliš teplém počasí přinášejí i další únorové pranostiky, např.:

• V únoru sníh a led – v létě nanesou včely med.
• Únorová voda – pro pole škoda.
• Netrkne-li únor rohem, šlehne ocasem.
• Zelené Hromnice – bílé Velikonoce.
• Svítí-li slunce na Hromnice, bude zimy o šest neděl více.
• Když na Hromnice ze střech teče, zima dlouho se povleče.
• Vyjde-li jezevec o Hromnicích z díry, za čtyři neděle zpátky zas pílí.

V témže duchu se nese i zmiňovaná pranostika o kočce nebo význam únorové pranostiky o skřivanovi: „Když v únoru skřivan zpívá, velká zima potom bývá.“ Někdy se užívá také v podobě: Když v únoru skřivan zpívá, chudobný rok potom bývá.

V únoru-li vítr neburácí

„V únoru-li vítr neburácí, jistě v dubnu krovy kácí,“ říká další pranostika na únor a tradičně měsíc spojuje s větrem, ostatně není jediná. Zatímco severní vítr přeje úrodě, vítr, který honí dešťové mraky, zvláště vítr na konci února moc prospěchu neslibuje, alespoň dle některých pranostik:

• Jestli únor honí mraky, staví březen sněhuláky.
• Když větrové na konec února uhodí, moc obilí se na poli neurodí.
• Severní větroví na konci února zvěstují ourodný rok.

„Na hromnice o hodinu více“

S větrem se pojí i bouřky a hromy. Před těmi mají dle tradice chránit svíčky zvané hromničky, světí se na hromnice, 2. února. Hromnice jsou prvním vítáním jara, příroda se již pomalu probouzí, jak dokazují první sněženky a rčení: „Na hromnice o hodinu více“ nebo „Na Hromnice zimy polovice.“ Další říkají:

• Na Hromnice si musí skřivan vrznout i kdyby měl zmrznout.
• Když na Hromnice svítí, budou dlouhé niti.
• Pošmourný Hromnice – sedlákům milý velice.
• Metelice na Hromnice cesty umetá a píci podmetá.
• Když o Hromnicích sněží, jaro není daleko.
• Na Hromnice chumelice, netrvá pak zima více.
• Přejdou Hromnice, je konec sanice.
• O Hromnicích jasný den, připrav kožich ještě ven.
• O Hromnicích mrzne – medvěd bourá boudu, jen to vrzne.
• O Hromnicích déšť – na jaře sníh; o Hromnicích sníh – na jaře déšť.

Hromnice vycházejí z původního keltského svátku Imbolc a pozdějšímu masopustu. Slované ho spojovali s Perunem, bohem hromu a blesku, který se měl právě na hromnice probouzet zimního spánku. Na jeho počest se zapalovaly očistné ohně, jinde se navštěvovali posvátné studánky. Některé tradice spojují únor a hromnice s rituálem první orby. Křesťané svátek slaví jako Uvedení Páně do chrámu. Podle Lukášova evangelia se právě na začátku února vydali Marie a Josef s malým Ježíšem do chrámu, kde ho symbolicky zasvětili Bohu.