Pejsek a kočička? Ano, tak nějak, přesněji fenka a kocour. To byla naše původní zvířecí sestava, která se rozrostla o kočičku. Naše smečka tedy čítá kocoura, pejska i kočičku, ač to není zcela přesné.
Tak či tak, je to radost, trojnásobná radost. Nutno však podotknout, že to naše společné soužití bylo v počátcích celkem krušné.
Kočka a pes v jednom domě?
Přesně tak! Tak jsme si to jako majitelé namalovali a naší kočce, resp. kocourovi nezbylo než si na nového člena naší smečky – štěňátko, které si chtělo hrát se vším a všemi, musel zvyknout. Zvykl si, našel si své útočiště před hravým štěňátkem a ještě si udržel svoji dominantní roli, přestože ho štěňátko brzy váhově zdaleka překonalo.
Pak jsme kocourovi chtěli zpříjemnit život kočičí nevěstou. Zdál se nám to jako docela dobrý nápad. Kocourovi se však ten nápad vůbec nezdál. Z nové kočičí konkurence v domě radost vůbec neměl, ona navíc ta kočička byla tak otravná a drzá, učiněná potvora!
Kde je láska, je i cesta…
Jak už zaznělo, začátky byly prostě krušné. Jeden na druhého a všichni na společný život jsme si museli postupně zvykat. Když k nám domů přišla kočička, byl to takový šok, že z toho vznikl celý příběh, příběh a také naše výzva, výzva pro všechny, kteří uvažují, že by dali domov kočce z ulice, resp. kočce z útulku.
Tato výzva vznikla původně jako Je to potvora, potvora divoká, ale také ten nejvděčnější tvor na planetě Zemi a také ten největší zdroj čisté, nezkažené lásky. Každá kočička, které dáte domov, vám vaši péči a lásku mnohonásobně vrátí. Naše divoká kočka z ulice nám té lásky vrchovatě. Nyní už o potvoře nemůže být ani řeč.
Naše kočička má sice nadále divoké srdce a nezkrotnou povahu, ale i přesto se záhy naučila slyšet na své jméno. Je něžná a mazlivá. Je poslušná, stačí ji zavolat a přiběhne, jen tak. Stačí ji pohladit a ona je spokojená. Přesto je svá. Nikdy ji nelze donutit udělat něco, co sama nechce. Kdo by však svoji kočičku nutil dělat něco, co sama nechce?
Nakonec je to radost, ta naše kočička, především velká radost.