Praha, jak ji (ne)znáte. Dejvice: Prestižní čtvrť honosné architektury, svěží zeleně a mladistvé energie

Dejvice byly od počátku koncipovány jako významná rezidenční lokalita. Na začátku 20. století se dle plánů architekta a urbanisty Antonína Engela zrodily jako prestižní městská čtvrť, ani za sto let existence neztratily nic ze svého výsadního postavení, naopak. V současnosti reprezentují Dejvice ty nejprestižnější adresy v Praze a pro svou výhodnou polohu poblíž centra, reprezentativní architekturu, množství zeleně a celou řadu dalších výhod jsou i dnes pro rezidenční bydlení žádanější než jiné. Se svým kampusem představují také centrum vzdělání a vědy evropského významu.

Legendární vilová čtvrť Hanspaulka

Do vzniku Velké Prahy v roce 1922 byly Dejvice jen malou obcí. To se rázem změnilo, když se stejně jako nedaleká Bubeneč staly součástí Prahy. Příběh moderních Dejvic se píše od dvacátých let 20. století.

Z dob první republiky pochází luxusní vilová zástavba dejvických kolonií Baba a Hanspaulka. Zvláštní název Hanspaulka má přitom kořeny v 18. století, kdy si v této lokalitě inspektor arcibiskupských statků Hans Paul Hippmen nechal postavit letní sídlo, barokně-rokokový zámeček obklopený rozlehlou zahradou. Na místě původních vinic, v sousedství Divoké Šárky, pak na počátku 20. století vyrostly honosné vily, které svojí noblesou ohromují dodnes. Hanspaulka se stala domovem mnoha slavných osobností. Domov tady našla například herečka Lída Baarová, spisovatel Jaroslav Seifert, král komiků Vlasta Burian nebo výtvarník Cyril Bouda.

Ve dvacátých letech vznikl také velkorysý urbanistický koncept Dejvic, pod kterým byl podepsaný Antonín Engel, výrazně se přitom inspiroval i přestavbou Paříže v 19. století.

Video: Hanspaulka, YouTube

Monumentální Vítězné náměstí

Antonín Engel v roce 1920 vyhrál architektonickou soutěž na nové urbanistické řešení severozápadní části Prahy a v roce 1924 vytvořil pro celé Dejvice velkorysý regulační plán s centrálním Vítězným náměstím. Engel respektoval zástavbu Bubenče s kupeckou cestou od Písecké brány, která předurčila orientaci centrálního Vítězného náměstí, do kterého se paprskovitě sbíhají široké třídy a bulváry. Uprostřed náměstí měl stál obelisk a vstupovat se do něho mělo obloukem připomínajícím Vítězný oblouk v Paříži. Celé náměstí mělo být obestavěno neoklasicistními domy s dominantou rektorátu ČVUT, na to však nikdy nedošlo.

Přestože kvůli nástupu ekonomické krize ve třicátých letech a následné světové války nebyly Engelovy plány dokončeny, monumentální podoba Vítězného náměstí ohromuje i v současnosti. Kulaťák a jeho novoklasicistní architektura, částečně upravená v duchu socialistického realismu, dodnes působí nadčasově a dodnes také láká k další ambiciózní zástavbě.

Vítězné náměstí předběhlo svou dobu. Mj. tady vznikl první kruhový objezd na území Prahy, jezdila po něm auta a původně i tramvaje. Přestože je Vítězné náměstí podkovitého půdorysu, Pražané mu zásadně říkají Kulaťák.

Video: Dejvice, Vinohrady, YouTube

Stalinův dort, Stalinovo metro a Stalinova ulice

Po válce se výstavba z Vítězného náměstí posouvala směrem na sever. Tady byl také postaven slavný hotel International, původním názvem Družba, dříve také Grandhotel International, Holiday Inn nebo Crowne Plaza. Hotel International je jednou z nejvýznamnějších ukázek socialistického realismu v Česku, dispozicemi přitom nápadně připomíná Hlavní budovu Lomonosovy univerzity v Moskvě nebo Paláci věd a kultury ve Varšavě.

Lukrativní místo, odkud je snadno dostupný Pražský hrad nebo Zoo Praha, měla původně obsadit vojenská ubytovna. Plány se však změnily. Vyrostl tady luxusní hotel určený pro sovětské delegace, slavnostního otevření se měl zúčastnit i Josif Stalin, ale ani k tomu nedošlo. Stalin zemřel dřív, než byl hotel dokončen, přesto se dodnes označuje jako Stalinův dort.

Symetrická stavba se dvěma křídly a šestnáctipodlažní centrální částí s věží zakončenou pěticípou hvězdou z let 1952 až 1956 je dodnes jednou z dominant Dejvic. Hotel International Prague, pompézní dílo architektů Vojenského projektového ústavu pod vedením architekta Františka Jeřábka, za účasti architektů Františka Trmače a Milana Brzáka skvěle zapadá do zdejší honosné architektury.

Video: Hotel International Praha, YouTube

V roce 1978 bylo do Dejvic zavedeno metro a vznikla současná silnice Evropská, která spojuje centrum Prahy s letištěm. Stejně jako zastávka metra Dejvická se i Evropská ulice nesla jméno generallisima Stalina.

Stalinovo metro a Stalinova ulice neprovázelo Stalinovo náměstí… Vítězné náměstí po roce 1946 dostalo oficiální název Náměstí Edvarda Beneše. Od roku 1952 se pak označovalo jako Náměstí Říjnové revoluce, aby se v devadesátých letech vrátilo ke svému původnímu názvu. Za války se Kulaťák ještě oficiálně nazýval náměstí Branné moci.

Kampus Dejvice a Národní technická knihovna

Mezi ulicemi Evropská a Jugoslávských partyzánů tvoří Dejvice rozsáhlý vysokoškolský kampus. Jde o společný prostor několika vysokých škol a institucí – Českého vysokého učení technického, Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy, Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd a Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Díky němu jsou Dejvice známy také jako univerzitní čtvrť. Přestože již Antonín Engel plánoval na Vítězném náměstí obelisk, tzv. Vítězný oblouk, kterým se bude procházet do kampusu, většina fakultních budov byla postavena až po druhé světové válce.

Z celkových devíti bloků kampusu z Engelova návrhu se v meziválečném období realizovaly dva. Vysoká škola chemicko-technologická, soubor Fakulty zemědělsko-lesnické, architektury a pozemního stavitelství, stavebního inženýrství a Výzkumného a zkušebního ústavu hmot a konstrukcí nesou Engelův rukopis, stejně jako dnešní Masarykovu kolej.

Po válce byla vystavěna část podél ulice Technické, nejprve monoblok Fakultu strojní a Fakulty elektrotechnické s charakteristickým rozvinutým hřebínkovým rastrem. Následně se v Dejvicích objevila kombinace brutalismu a mezinárodního stylu v podobě Fakulty pozemního stavitelství a architektury. Ryzí brutalismus pak přinesla stavba Fakulty stavebního inženýrství. Novoklasicismus Engela tak doplnily geometrické kubusy a hra se sklem. Právě sklo se charakteristické i pro Národní technickou knihovnu v novodobém středu kampusu. Ikonická stavba z roku 2009 získala řadu ocenění, mj. i cenu Klubu za starou Prahu za nejlepší novou stavbu v historickém prostředí. Národní technická knihovna se také pyšní například Cenou Grand prix 2010 – Národní cenou za architekturu.

Video: Národní technická knihovna, YouTube

Rezidenční bydlení v Dejvicích

Dejvický kampus čeká v blízké budoucnosti revitalizace, která by měla spojovat jedna studijní a vědeckou funkci, jednak funkci Engelova zeleného pásu, který ústí do Stromovky. Nová koncepce z dílny ateliéru MCA vědu a každodenní život obyvatel Dejvic.

Výstavba v Dejvicích pokračuje i v podobě nového rezidenčního bydlení, například v režii společnosti PSN. Na ulici s příhodným názvem Studentská, jen pár minut chůze od Vítězného náměstí vzniká aktuálně s PSN projekt BackYard Dejvice.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený PSN (@psn.cz)

S respektem k odkazu urbanisty Engela i stavitele domu Otakara Medka představuje BackYard Dejvice moderní koncept funkčního bydlení, který spojuje historické genius loci a nové technologie. Dokladem je precizně opravené schodiště a rekonstruované společné chodby, stejně jako prosklený venkovní výtah. Čtyřicet komfortních bytů BackYard Dejvice doplňuje zelený vnitroblok s grill zónou i prostorem pro relax. Více tady…

Dejvice: Praha 6

Celé Dejvice (německy Dejwitz) náleží k Praze 6, severně od Pražského hradu. Nejstarší osídlení je v oblasti Baby a Šárky, nejstarší datovaná historie Dejvic je z roku 1088, tehdy šlo o ves pod dnešní Horní Šárkou. Zbytky původní vsi se dochovaly v Proboštské ulici. Nové Dejvice vznikly dle plánu Engela, který však nikdy nebyl dokončen. Dejvice sestávají také z luxusních čtvrtí prvorepublikových vil Hanspaulka a Baba.

Městská část Praha 6 zahrnuje vedle Dejvic také celé katastrální území Střešovice, Veleslavín, Liboce a Ruzyně, také část katastrálního území Břevnova, Sedlce, Bubenče a Hradčan.