2. říjen je dnem, kdy se po celém světě připomínají hospodářská zvířata a jejich mnohdy nelehký život, často spojený s velkým utrpením a zpravidla končící porážkou.
Jsou to všechny ty krávy, prasata, kuřata, slepice, kachny, krocani, králíci, také kozy, ovce, ale i koně, bizoni a další a další zvířata… Ročně jde o desítky miliard zvířat zabíjených na jatkách, která jsou v rámci živočišné výroby vnímána více jako pohyblivé předměty než jako živé bytosti, které myslí, pociťují bolest, strach i smutek.
Světový den hospodářský zvířata ukazuje na všechna ta zvířata, které chováme v zajetí – kvůli masu, ale také mléku, vejcím, vlně nebo kožešině. Tato zvířata se přitom neliší od zvířat, kterým říkáme domácí mazlíčci. I ona jsou přátelská, hravá a společenská, jen nedostanou příležitost se tak projevit. Jsou citlivá a inteligentní, dokonce mnohdy více, než si dokážeme představit…
Jde to i jinak
Den hospodářských zvířat upozorňuje na trýznivé podmínky života a smrti některých živých tvorů na této planetě. Je to protest proti nelidskému chování člověka k hospodářským zvířatům. Tento den je často spojený s pietními akcemi za poražená zvířata.
Je to však také způsob, jak vyzdvihnout pozitivní chovatelské postupy, slušné zacházení se zvířaty a smysluplné projekty, které působí jako prevence a inspirace.
Video: Život na statku
Mezinárodní den nenásilí
Není náhodou, že je Světový den hospodářských zvířat připisovaný na druhý říjnový den. Je to totiž také Mezinárodní den nenásilí, spojený s výročím narození Mahátmy Gándhího.
Mahátma Gándí se narodil 2. října 1869 a byl to právě on, kdo prohlásil:
„Velikost a mravní pokrok národa se pozná podle toho, jak zachází se zvířaty.“
Z farmy do klece
Život hospodářských zvířat se přizpůsobuje trhu, který tlačí na co nejnižší ceny produktů. Maso je produkt, jenže zvíře ne. Přesto se hovoří o živočišné výrobě, kdy se zvířata chovají zejména pro potravu lidí. Všechna hospodářská zvířata pocházejí ze zvířat divokých, mají divoce žijící předky. Jejich domestikace začala před tisíci lety.
K těm nejstarším domácím zvířatům patří ovce nebo koza, která byla údajně domestikována před 11 tisíci lety. Až do začátku 19. století se přitom všechna zvířata chovala na rodinných farmách a statcích. To až s příchodem 19. století se začínají objevovat větší chovy a také velká jatka, začíná vznikat živočišná výroba. Pro zvířata nastává doba utrpení, spojeného s krutými podmínkami velkochovů, ale i trýznivou přepravou a bezohlednou porážkou.
Po 2. světové válce ovládá chov zvířat tlak na co nejnižší cenu potravin. Ten neustává ani v době rozmachu, naopak, živočišnou výrobu začíná navíc ovlivňovat změna stravovacích zvyklostí. Zatímco dříve naši předkové konzumovali především obiloviny a zeleninu, začíná výrazně narůstat objem masa a masových produktů ve stravě, nehledě na objevující se informace o škodlivosti nadměrné konzumace potravin živočišného původu pro lidské zdraví.
Doba klecová
V rámci produktivity živočišné výroby mají zvířata čím dál menší prostor pro život. Klece se podstatně zmenšují. Ve 21. století jsou klece pro hospodářská zvířata tak malá, že menší snad už ani být nemohou.
Klece neodpovídají ani základním rozměrům zvířat, ta se v nich tísní a nemohou provádět ani základní pohyby. Zvířata jsou v rámci co nejvyšších výnosů šlechtěna bez ohledu na jejich základní fyziologii. Klasická živočišná výroba, zaměřená výhradně na finanční zisky, nerespektuje ani základní potřeby zvířat, bohužel. Světový den hospodářských zvířat na to chce upozornit.
Video: Konec doby klecové
