Pes, nejlepší přítel člověka

Pes, nejlepší přítel člověka

Pes má k člověku blízko od nepaměti, má k němu blíž než jakékoliv jiné zvíře, ostatně je to nejlepší přítel člověka. Pes je také prvním a nejstarším zvířetem, které si člověk ochočil. Kořeny domestikace psa, tedy vlka, jsou však stále obestřeny tajemstvím, můžeme se jen dohadovat, kde a jak se člověk a pes sblížili. Jisté je, že zdomácněním se pes od svých divokých příbuzných značně odlišil.

Pes v historii

S domestikací se změnilo myšlení a mozek psovité šelmy. Snížila se inteligence psa, zato se zvýšila vazba na člověka. Pes se naučil vykonávat pro člověka nejrůznější práce. V minulosti se totiž vždy choval za konkrétním účelem. Časem se tak vyvinula psí plemena, kteří svoji konkrétní úlohu pro člověka dovedou díky vrozeným dispozicím, smyslům, schopnostem i stavbě těla vykonávat precizně a navíc s mimořádným nadšením. Přestože dnes člověku slouží pracovní, asistenční či terapeutičtí psi, stovky psích plemen vyšlechtěných pro skutečné pracovní úkoly je v moderní době odkázáno zejména na hry, které práci simulují.

Vztah psa a člověka byl vždy výhodný pro obě strany. A přestože v současném světě pes povětšinou postrádá svoji pracovní funkci a je především domácí mazlíček, stále člověku přináší užitek, možná větší než kdy dřív.

Pes v moderním světě

Pes v domácnosti představuje pojítko moderního člověka s přírodou, často je to jedno z mála propojení. Je to také jeden z mála věrných společníků, kterým můžeme v tomto světě plně důvěřovat. Na rozdíl od člověka nikdy nezradí. Pes jako nejlepší přítel člověka nabízí bezvýhradné přátelství a bezpodmínečnou lásku. Taková láska člověku 21. století nezřídka chybí, když mu ji zvíře dává, naplňuje to jeho srdce štěstím, posiluje jeho sebevědomí a sebeúctu. Zároveň tak člověku dává příležitost rozvíjet svůj citový život. Člověk může před psem naplno vyjevit své city, může mu plně důvěřovat a být otevřený, to často v přítomnosti lidí nejde.

Pes prožívá emoce stejně jako člověk, avšak ty psí jsou intenzivnější a bezprostřední. Pes neztrácí energii výmluvami, nezvrhává se do citových klamů. Jeho přímočarost může být pro člověka inspirací. Dle Freuda psi také neznají citovou rozpolcenost, na rozdíl od lidí, kteří mísí lásku s nenávistí. To pes nedělá. Pes vyžaduje pozornost člověka a právě tím je mu také prospěšný. Nedává mu tak prostor utápět se v sebelítosti a přílišném přemýšlení. Na druhé straně jsou procházky se psem příjemným způsobem relaxace či přímo meditace.

Pes jako terapeut

Na rozdíl od člověka však zvládá život ve dvou světech. Lidé jsou omezeny svým lidským světem, to pes žije ve světě psů i lidí. A obojí zvládá na výbornou. Pes umí žít v přítomnosti, netrápí se minulostí, neztrácí čas s úzkostmi nebo očekáváním budoucnosti. Věnuje veškerou pozornost přítomnosti, i díky svým dokonalým smyslům je tak mnohem vnímavější k vnitřnímu rozpoložení člověka. Je také velmi ohleduplný a dokáže vycítit, co jeho člověk právě potřebuje. Již samotná přítomnost psa zklidňuje, ten však působí i jako terapeut a domácí lékař. V člověku umí probudit i samoléčebné procesy.

 

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *