Permakultura: Když svoji zahradu správně pochopíte, bude plodit téměř bez práce

Zkusili jste se někdy na chvíli zastavit uprostřed zahrady a jen tiše pozorovat? Na kterém místě se drží nejvíce vláhy, z jaké strany nejsilněji fouká vítr a kam svítí slunce nejčastěji? Víte to? Když se naučíte vidět zahradu v souvislostech, můžete je využít ve svůj prospěch tak, jak to dělá permakultura.

Každá zahrada je komplexní ekosystém

Malá zahrádka uprostřed města funguje na stejných principech jako rozlehlá přírodní zahrada na venkově. Je to ekosystém, ve kterém jsou různé faktory prostředí jako půda, voda nebo sluneční svit provázány s rostlinami a živočichy, kteří v něm žijí. Permakultura nás učí, jak tyto vazby správně využít a ušetřit si tak práci. Jak začít?

Vyberte vhodné stanoviště

Každá zahrada má slunná i stinná stanoviště, místa s vyšší vlhkostí nebo naopak suchá, části vystavené větru a jiné zase dobře kryté. A protože každá rostlina má své vlastní požadavky na ideální životní prostředí. Stačí se rozhlédnout kolem sebe a jen správně vybrat, co kam zasadit. Příroda už vám vhodné budoucí záhony nachystala, permakultura toho pouze využívá.

Středomořské bylinky, jako je tymián, rozmarýn a oregano, zasaďte na suché a slunné stanoviště. Využijete tak prostor, kde se náročnějším rostlinám nedaří. Naopak vlhkomilné bylinky, jako je petržel, pažitka a libeček, můžete vysadit kolem pravidelně zalévaných zeleninových záhonů, takže se o ně pak už nemusíte nijak zvlášť starat. Podobně hledejte to nejlepší prostředí také při setí nebo sázení zeleniny, ale i keřů a stromů.

Když nechcete plít, zkuste mulčování

Boj s plevelem na záhonech je nekonečný a může člověka snadno připravit o radost z pěstování, nemluvě o tom, že hodiny plení mívají za následek bolavá záda a otlačená kolena. Abyste se plení vyhnuli, můžete využít mulčování.

V permakultuře oblíbená technika spočívá v přikrytí půdy kolem pěstovaných rostlin vrstvou organického materiálu. Může to být sláma, posekaná tráva, hrabanka, kůra nebo recyklovaný karton. Tato vrstva zamezí plevelu v růstu hned u země, nebo ho alespoň zpomalí natolik, že už nedokáže ohrozit vaše rostliny, které mezitím narostly a zesílily. Organická vrstva se také postupně rozkládá a dodává do půdy živiny.

Mulč v sobě udržuje vláhu, takže ani v suchém létě nemusíte příliš často zalévat. Bohužel se však kvůli tomu stává lákadlem pro slimáky. I proti nim však můžete efektivně bojovat přirozenými prostředky.

Vyzrajte na škůdce bez použití chemie

Permakulturní přístup k zahradě je založený na přirozených principech. Místo abyste škůdce hubili a ekosystém tím ochuzovali, raději ho obohatíte o predátory, kteří udělají práci za vás. Pokud vás trápí slimáci, upravte prostředí tím způsobem, abyste do zahrady přilákali ježky, ropuchy nebo ještěrky. Postačí hromádky větví, zídky či skalka, malé jezírko, vytvoříte jím domov a už jenom vyčkáte, až se nastěhují. Můžete také přemýšlet o pořízení kachen, které slimáky žerou, zvláště pokud jde o speciální plemeno indický běžec.

Další pomoc proti škůdcům nabízí říše rostlin. Některé rostliny přirozeně působí proti škůdcům a chorobám. Například kopr skvěle odpuzuje běláska zelného, máta navíc nevoní ani dřepčíkům, křen ochrání rostliny brambor před mandelinkou, šalvěj a tymián zase vadí slimákům. A nelze vynechat aksamitníky (afrikány), tolik oblíbené u našich babiček. Aksamitník je jednou z nejúčinnějších rostlin proti hmyzu, odpuzuje molice, mšice i háďátka. Kořenovým systémem přitom ještě částečně brzdí růst plevelů. Jeho květy jsou nejen krásné na pohled, ale také jedlé a léčivé.