Liška obecná patří mezi ty houby, které spolehlivě poznají i děti. Nažloutlá dužina a lahodná houbová vůně jsou takřka nezaměnitelné. I přes svoji výraznou barvu se však lišky před zraky houbařů mohou skrývat v trávě. Do nedávna navíc v českých lesích vyskytovaly jen vzácně. To se však nyní mění, lišky se opět vracejí do českých lesů, k radosti všech houbařů.
Kde rostou lišky? – Jak poznat lišky? – Atlas hub – Recepty – Záměny
Kde rostou lišky?
Liška je indikátorem toho, jak je na tom příroda vlivem působení člověka. Je to houba zvláště citlivá na kvalitu životního prostředí. Proto v některých částech Česka v minulém století vlivem znečištění ovzduší a kyselých dešťů zcela vymizela. Se zlepšováním kvality životního prostředí se v posledních letech začínají lišky v lesích objevovat znovu, místy dokonce hojně.
Lišky obecné, lat. Cantharellus cibarius rostou ve skupinách, převážně v jehličnatých, méně pak v listnatých lesích. Houbaři sbírají lišky v borůvčí, mechu i trávě. Obvykle dělají při houbaření několikanásobnou radost, protože se vyskytují ve větším počtu, zvláště během srpna a září, kdy mají lišky vrchol sezóny. Kdy rostou lišky? Jde o letní a podzimní houby. Oranžové plodnice lišek se objevují od června, někdy i od května až do října, při příznivém počasí s dostatkem deště rostou ještě na začátku prosince.
Video: Na houby: Lišky a kuřátka, YouTube
Jak poznat lišku obecnou?
Houba je charakteristická svým žlutým či oranžovožlutým zbarvením. Odtud také dostala svůj název, který odkazuje na barvu liščí srsti. Někde se lišky nazývají také kuřátka, i toto označení souvisí s barvou houby. Atlas hub jmenuje i další lidová jména. Nejsou to jen kuřátka, ale také kura, kurky, kořátka, kuřičky, kurčata, jurčíky, ryzka nebo rezounky.
Jak liška obecná vypadá a voní? Zatímco hladký, lysý povrch houby je zbarvený sytě, dužina je bělavá až mírně nažloutlá, voní po jemném koření a ovoci, může připomínat meruňky. Chutná však štiplavě po pepři. Žlutý klobouk o šířce od 2 do 7 centimetrů je v mládí podvinutý, později se zplošťuje, střed se prohlubuje a okraje prohýbají. Spodní stranu klobouku tvoří nízké, vidličnatě rozvětvené lupeny, které jsou navíc příčně spojeny žilkami. Atlas hub Marty Knauerové popisuje nepravé lupeny, lišty nízké a silné, mají stejnou barvu jako klobouk a sbírají se na třeň. Na válcovitou, dolů se ztenčující třeň navazují lupeny plynule tak, že se klobouk a třeň nedají rozlišit. Houba bizarním tvarem připomíná mořské korály.
ONLINE ATLAS HUB
LIŠKA OBECNÁ, lat. Cantharellus cibarius
Další jména: kuřátka, kořátka, kurčata, kura, kurky, jurčíky, ryzka, rezounky
- Kdy roste? Červen až listopad
- Kde roste? Listnaté i jehličnaté lesy, v borůvčí, mechu i trávě
Charakteristika: typická sytě žlutá až oranžová barva, nepravé lupeny, ovocná vůně
- Klobouk: nálevkovitý, 1 až 7 cm široký
- Třeň: válcovitá, 1 až 6 cm dlouhá, barva jako klobouk
- Dužina: bledě žlutá, tuhá, ovocná vůně a mírně pepřová chuť
- Využití: lahodná houba vhodná pro přípravu všemožných houbových pokrmů
- Možné záměny: liška bledá, liška pomerančová, hlíva olivová
Video: Liška obecná, YouTube
Kulinářské využití a recepty z lišek
Výhodou lišek je to, že nejsou napadány škůdci, téměř nejsou červavé. Je to proto, že dužina má pevnou konzistenci. Tu si zachovává i po tepelné úpravě. Houba má všestranné kulinářské využití, poslouží na tradiční houbové recepty, dá se konzervovat. Jen se příliš nehodí pro sušení kvůli tuhé dužině, případně se dají sušit a poté rozemlít na prášek, tzv. houbové koření.
Lišky se skvěle snoubí se smetanou, fajnšmekři je proto nejraději využívají do smetanové omáčky nebo kyselé mléčné polévky. Skvěle chutnají i jako houby s octem.
Video: Recept: Lišková omáčka, Roman Paulus, YouTube
Liška obecná: možné záměny
Vedle lišky obecné můžeme v lese vzácně narazit i na další druhy lišek. Je to například liška bledá, liška žlutohnědá, liška nálevkovitá, liška Friesova nebo liška ametystová. Podobný vzhled jako lišky má i nepříbuzná liška pomerančová (lištička pomerančová). Všechny zmiňované druhy lišek jsou jedlé, jen liška pomerančová se v některých zdrojích označuje jako nejedlá houba. Má nevalnou chuť a u citlivých osob může způsobovat zažívací potíže. Na rozdíl od jedlé a chutné lišky má typicky pravidelní klobouk a symetrické lupeny (kuřátko má palupeny a nesymetrické).
Podobný vzhled jako liška má i jedlý lišák zprohýbaný, který však má pod kloboukem ostnité palupeny. Podobný vzhled má i krásnoporka žemlička, lat. Albatrellus confluens se zbarvením do hněda, je to také jedlá houba.
Video: Krásnoporka žemlička, Albatrellus confluens, YouTube
Opravdu nebezpečná záměna hrozí u lišek jen vzácně. Neznalí houbaři by si mohli lišku splést s dřevokaznou houbou, jedinou jedovatou hlívou, hlívou olivovou. Hlíva olivová se však v Česku vyskytuje zřídka, navíc je jen mírně jedovatá. Na rozdíl od lišek nemá zespodu klobouku lišty, ale vysoké a husté lupeny. Zatímco liška obecně vyrůstá ze země, hlíva olivová, stejně jako další druhy hlív, vždy vyrůstá ze dřeva, navíc v trsech.
Jedlé houby versus houby jedovaté
Pozor, internetový text je pouze informativní. Následky dané mylným určením konkrétní houby jsou vždy odpovědností každého houbaře, nikoli internetového serveru. Orientační určení houby, které nabízí článek, není ani při detailním popisu a nejlepších úmyslech autora dostatečné. V lesích vždy rostou jak jedlé houby, tak houby jedovaté. Vždy hrozí riziko záměny. Houbaři by proto měli sbírat zásadně jen ty houby, které bezpečně poznají.
Tymián je typická středomořská bylinka, která má ráda slunce a sucho. Nedostatek vody kompenzuje vysokým…
Stres a únava na nás útočí ze všech stran. Vyvětrat, vyčistit vzduch a nabít ho novou energií je snadné. Pomůže aromaterapie a esenciální oleje. Inspirací nám může být síla lesa, les, který nabízí novou energii, povzbuzení, posílení i projasnění mysli.
Literatura:
- Knauerová, M., Slavíček, J., Urubová, L.: Atlas hub: Průvodce českou přírodou. Praha: Edika, 2020. ISBN: 978-80-266-1552-1
- Mikšík, M.: Houby – příruční atlas. Praha: Universum, 2018. ISBN: 978-80-242-6286-4
- Antonín, V., Baier, J., Hagara, L.: Houby: velká encyklopedie. Praha: Aventinum. ISBN: 80-7151-236-2
- Baier, J., Vančura, B.: Zaměnitelné houby. Praha: Aventinum. ISBN: 978-80-7442-032-0
- Gminder, A.: Určujeme houby: 340 druhů středoevropských hub. Praha: Knižní klub, 2016. ISBN: 978-80-242-5063-2
- Schneiderová, Ch., Schuster, G.: 10 hub: Jak najít a určit nejbezpečnější druhy. Praha: Mladá fronta, 2019. ISBN: 978-80-204-5148-4
- Svrček, Mirko: Houby. Praha, Aventinum. ISBN: 80-86858-08-1
- Socha, R.: Houbaříme od jara do zimy. Praha: Brázda, 2019. ISBN: 978-80-209-0428-7
Internet:
/1/ Česká mykologická společnost, webové stránky Myko.cz [online]. Praha: Česká mykologická společnost, 2020 [cit. 2020-09-13]. Dostupné z: https://www.myko.cz/
…a vlastní poznatky a zkušenosti
Lišky: Lahodné houby zase rostou. Houbaře potěší na první pohled, září jako sluníčko
Liška obecná patří díky žluté barvě mezi nezaměnitelné houby. Jejich výrazná barva a lahodná houbová vůně láká téměř všechny houbaře. Lišky se navíc opět vracejí do českých lesů, tedy se v aktuálně hojně sbírají k radosti všech.
Redakce U KOCOURA DOMA
Vyznáváme šťastné doma, přinášíme tipy na vrnivou spokojenost a harmonii. Hledáme inspiraci pro útulné bydlení, kde mají své místo domácí mazlíčci nebo pokojové rostliny. Jsme milovníci zvířat a přírody. Více…
