Kočka a pes – jak to jde dohromady?

„Jako kočka a pes…,“ tak se to sice říká, ale ne vždy je to tak horké a divoké. Kočka a pes (také kocour a pes, kocour a fenka nebo fenka a kočka) spolu mohou žít v jedné domácnosti, dokonce spolu mohou vycházet a nezřídka fungují jako nerozlučná dvojka. Je to tak u vás? Gratulujeme a přejeme hodně lásky všem. Chcete, aby to tak u vás bylo? Pak vám zřejmě přijdou vhod informace na řádcích níže.

Úvodní foto: Pixabay.com

Půjde to?

Jak spolu kočka a pes budou vycházet, záleží na jejich povaze, zvyklostech a pochopitelně také na výchově. Jistě, přátelství se nedá poručit, ale můžete zajistit to, aby se vzájemně respektovali.

Jak předejít možným konfliktům a zajistit, aby i u vás mohla kočka žít v poklidu vedle psa? Nejdůležitější bývá první kontakt, úvodní seznamování, tedy spíš očichávání.

Jak to udělat?

Nejlepší by bylo, pokud by spolu kočka a pes vyrůstali od mala. Pak je vysoká pravděpodobnost, že se z nich stanou parťáci. Hrají si spolu, škádlí se, ale vše bývá v dobrém, většinou i poté, co vyrostou.

Pokud půjde o nového člena domácnosti, je údajně vhodnější pořídit novou kočku ke staršímu psovi. Pes si údajně na nový přírůstek zvyká líp než kočka. Kočky vetřelce obecně snášejí hůř než psi. Ale pochopitelně existuje i varianta, že si ke starší kočce do domácnosti pořídíte štěně.

Ať tak nebo tak, v počátcích je třeba oba bedlivě střežit. Nedejte ani jednomu příležitost k agresi či přímo útoku, nepodporujte ani strach, i ten je škodlivý.

Při seznamování a soužití kočky a psa dodržujte tři základní pravidla.

Foto: Kočka a pes mají společného víc, než by se mohlo zdát

Foto: Pixabay.com

Kočka a pes: 3 základní pravidla seznamování a soužití

1. Zajistěte bezpečí pro oba

Ještě předtím, než nového člena přijmete, připravte speciální prostor jenom pro něho. Nová kočka či pes by měl mít svůj pelíšek, samozřejmě i svoji misku s vodou a krmivem. Kočičí záchod by neměl být v dosahu psa, kterému by se mohl jeho obsah zamlouvat.

Zajistěte prostor i původnímu mazlíčkovi, Vyhraďte mu místo, kde se může před novým obyvatelem domácnosti schovat a kde se bude cítit v bezpečí. Pokud půjde o kočku, bezpečí pro ni pochopitelně nejlépe zajistíte ve výšce. Nejenže se tam pes nedostane, ale kočka se ve výšce bude cítit dobře.

2. Zamezte konfliktům

Pro budoucí vztah jsou nejdůležitější první dny. V těchto dnech proto mějte zvířata pod pečlivým dohledem. Zamezte konfliktům. Jakékoliv syčení, prskání, vrčení nebo dokonce praní není pochopitelně žádoucí.

Nejprve nechte zvířata, každé zvlášť poznat pach toho druhého (jednoduše nechte v místnosti nový přírůstek a pak do ní pusťte původního obyvatele domova). Až poté můžete pustit zvířata k sobě, avšak ne příliš blízko. Neustále zvířatům vysvětlujte, že ten druhý je také hodný a že ho opravdu nesmí napadat. Chvalte je, pokud spolu vycházejí, už jen za to, že sdílejí společný prostor.

3. Do ničeho je nenuťte

Dávejte oběma najevo, že o ně stojíte. Snažte se rovnoměrně rozdělit pozornost mezi kočku a psa, nového i původního člena vaší smečky. Zvířatům ponechte prostor, dejte jim čas na to, aby si na sebe zvykla. Rozhodně je násilně netlačte do kontaktu, nenuťte je k přátelství, to se vám jistě nepovede. Zvířata si musí sami vybudovat vzájemný vztah, sami si k sobě musí najít cestu.

Foto: Kočka a pes – i takto to může vypadat. Další fotky…

Foto: Pixabay.com

Kočka není pes a pes není kočka

Nezapomínejte na to, že kočka a pes mají rozdílný způsob života a přístup ke svému majiteli. Nečekejte, že se kočka bude chovat jako pes a pes jako kočka.

Přesto se může stát, že mladé zvíře bude to starší napodobovat, pes také může vypozorovat chování dominantní, nezávislé kočky a částečně je kopírovat. I takový je život se zvířaty.:-)

Kočka a pes v praxi

Jak to je u kocoura doma?

Kocour měl skoro tři roky, když jsme si pořídili štěně. Ideální situace to nebyla, navíc jsme před sebou měli stěhování.

Samozřejmě jsme se v začátku snažili, aby nedošlo k nějakým krizovým situacím. Kocour a štěně se mohli vzájemně očichat, ale nedostali moc možností se poprat. Štěně muselo pochopit, že si na kocoura nemůže dovolovat. To by mělo chápat po celý život. Brzy totiž kocoura váhově zdaleka překoná a velmi snadno by pak kocour mohl přijít k újmě.

První měsíce se stále opakuje scénář: „štěně si chce s kocourem hrát a ten tvrdě odmítá“.

Jak to u nás doma vypadá? To se dozvíte v našich dalších příspěvcích a v Příběhu jednoho štěňátka. Podívat se můžete i na náš foto archiv.

Co ti poučky neřeknou…

Dle přečtených pouček mají kocour i pes svá místa a místečka. Mají oddělené misky – ta kocourova je ve výšce tak, aby na ni pes nedosáhl. A pochopitelně mají každý jinde záchod – pes venku, téměř kdekoliv, kočičí záchod se stelivem je uvnitř, pes se ho nesmí dotknout (a také se ho nedotýká).

V poučkách jsme se však nedočetli (asi jsme se dostali mimo všechny možné varianty), jak štěně a kocoura společně venčit. Naše kočka totiž chodí ven jen na vodítku, nejčastěji v doprovodu paničky.

Chodit se psem a kočkou ven zvlášť by snad šlo, ale jen v případě, že člověk nemá celý den nic jiného na práci…

Žárlivost?

Zvířata údajně nežárlí. U nás to tedy neplatí. Štěně vyžaduje pozornost a občas to vypadá, že na kocoura žárlí. Snažíme se je usměrnit tak, aby pes i kocour pochopil, že u nás doma je místo pro oba. Oba jsou naše zlatíčka.

Zajímá vás více? Další tipy najdete například v článku o soužití kočky se psem na PESWEB.CZ. Stejnému tématu se věnuje i článek na webu Můj pes. V neposlední řadě o něm píšou i na webu Sportovní-kynologie.cz.

A jak je to u vás?

Žijete s kočkou a psem? Máte vlastní zkušenosti z jejich soužití? Podělte se, určitě se budou hodit! Máte fotky? Zašlete nám je na email ukocouradoma@seznam.cz rádi je uveřejníme! Ty nejlepší odměníme nějakým pamlskem.