Odkud se bere sníh? Kam mizí přes zimu slunce? A kdy zase přijde čas rozkvetlých luk? Antičtí Řekové chtěli, stejně jako my, znát příčinu změn počasí a ročních období. Na scénu tak přišli všemocní bohové, v jejichž režii byl i příchod jara a jarní počasí.
Člověk a přírodní procesy
Podnebí a počasí mají vliv na lidské životy napříč celými dějinami. Jednou z oblastí, která je klimatickými podmínkami nejvíce ovlivněna, je zemědělství. Také v antickém Řecku byli obyvatelé závislí na vypěstovaných plodinách a chovném masu, proto se museli přizpůsobovat cyklu ročních období. Proto se také zajímali o jarní počasí, ale i zimu, kdy se po horkém řeckém létě Slunce ztrácelo, aby ustoupilo vlhké a větrné zimě.
Průměrné letní teploty se v antickém Řecku pohybovaly kolem 24 °C a obvykle neklesaly pod 4,4 °C, až na výjimky ve vysokých horách, pro které byl v zimních měsících typický sníh. Až potud je dřívější přístup k ročním období podobný tomu dnešnímu, zásadní rozdíly se však objevují ve vysvětlování jejich změn. Zatímco my máme k dispozici moderní technologie a vědecké poznatky, v antickém Řecku si museli vystačit s fantazií a pouhým pozorováním. Bouře, silný vítr i samotné Slunce lidé byly vnímány jako projevy nadpozemských sil, konkrétně bohů.
Kéž by zima zmizela
O tom, jak dříve lidé nahlíželi na zimu a jaro, si můžeme udělat obrázek z úryvku Ezopových bajek, konkrétně bajky Zima a Jaro. V té se Zima vysmívá Jaru, jelikož když přijde období Jara, nikdo nevydrží v klidu. Lidé odchází na louku, do lesa, nebo se plaví po moři.
„Zatímco já se podobám diktátorovi nebo despotovi,“ říká Zima. „Všem přikazuji, aby se nedívali na nebe, ale dolů k zemi; děsím je a nutím je třást se a někdy je nutím, aby se spokojili s tím, že musí celý den zůstat doma.“
Na to Jaro odpovědělo: „Vskutku, právě proto by se tě lidstvo rádo zbavilo, zatímco k potěšení jim stačí pouhá zmínka o mém jménu. Při Diovi, není příjemnějšího jména než moje! Proto na mě vzpomínají, když jsem pryč, a děkují, když se znovu objevím.“ (překlad anglického textu Gibbs, Laura. 2002. Aesops’ Fables. Oxford, Oxford University Press)
Video: Persefona a Hádes, YouTube
Řecká bohyně jara
V řecké mytologii je za bohyni jara považována Persefona, dcera bohyně Démétér a vládce bohů Dia. Do Persefony se zamiloval Hádes, bůh podsvětí, poté co byl zasažen šípem lásky od Afrodity. Svoji vyvolenou unesl, aby s ním žila v podsvětí. Ovšem byla tu její matka, která Persefonu marně hledala.
Po neúspěšném pátrání se nakonec Démétér stáhla ze světa, s ní zmizela hojnost. Žila v chrámu, který nechala postavit na dceřinu počest. Jelikož byla Démétér bohyní úrody, zemědělství a plodnosti, svým smutkem po dceři způsobila, že na zemi zavládlo velké sucho. Donutila tak bohy jednat. Zeus poslal Herma, aby Háda přesvědčil, aby Persefonu propustil. Ten souhlasil, neodpustil si však lest, do které se jeho láska chytila.
Koloběh jara, léta, podzimu a zimy
Hádes nabídl Persefoně semínka granátového jablka a ta je nic netušíc snědla. Jelikož pozřela jídlo pocházející z říše mrtvých, nemohla již být nastálo propuštěna. Pán podsvětí ji ale dovolil odejít alespoň na část roku, a to právě na jaro a léto. Na jaře se vracela, přinášela s sebou život a činila svou matku šťastnou, takže země vzkvétala. Když pak na podzim odcházela, všechno opět zešedlo a ztratilo život, dokud se nevrátila. Tak měl ve starém Řecku začít věčný koloběh ročních období, který známe i dnes.
Zdroj: kosmossociety.chs.harvard.edu, překlad anglického textu Gibbs, Laura. 2002. Aesops’ Fables. Oxford, Oxford University Press, icysedgwick.com, hecollector.com