Hledáme kočku, pozor, divokou! aneb Vědci pátrají po tajemné šelmě

Ústav biologie obratlovců AV ČR, Národní zoologická zahrada Bojnice a Hnutí DUHA Olomouc společně zahájily dvouletý projekt přeshraniční spolupráce nazvaný Hledáme kočku, pozor, divokou! Projekt monitoruje výskyt kočky divoké, zvláště chráněného a ohroženého druhu na česko-slovenském pomezí.

Kočka divoká se umí schovávat

Ještě v 17. století kočka divoká, lat. Felis silvestris silvestris žila na celém území Čech a Moravy, její populace se však zmenšovala, až v roce 1952 byla vyhubena úplně. V současnosti se vrací zpět do volné přírody. Důkazy přinášejí fotopasti, například z oblasti Doupovských hor. Stále však o této skrytě žijící šelmě a jejím výskytu mnoho nevíme. Důvodem je nejenom její podobnost s jedinci kočky domácí s původním divokým zbarvením, tedy s domácími mourky, ale i malá velikost těla, nenápadné zbarvení a skrytý způsob života.

Video: Kočka divoká (Zoo Ostrava), Youtube

Dle Martina Duľy, koordinátora projektu kočky divoké z Hnutí DUHA Olomouc a autora studie o recentních záznamech kočky divoké na česko-slovenském pomezí dochází v posledních letech k rekolonizaci některých biotopů v České republice díky rozptylujícím se jedincům kočky divoké. Česká republika má přitom výhodnou polohu, která populaci kočky divoké může prospět tím, že se zde mohou setkávat různé populace karpatské (Slovensko) a západoevropské (Německo) a zajišťovat variabilitu genofondu druhu.

Najdeme kočku divokou v Česku?

Vědci se nyní snaží monitoring kočky divoké koordinovat, současně vytvořit metodiku pro monitoring a ochranu kočky divoké v České republice a na Slovensku. Monitoring kočky divoké je možný i díky jedinečnému zbarvení srsti každého jedince. To má každá kočka divoká unikátní, stejně tak to mají i rysové. O rysech a jejich rozšíření toho však víme podstatně více. Ve srovnání s jinými ohroženými druhy šelem je kočka divoká rozhodně tou nejtajemnější.

Video: Kočka divoká se vrací do Pošumaví (Youtube)

Výsledkem projektu Hledáme kočku, pozor, divokou! by měly být i analýzy genetické rozmanitosti a míry hybridizace s kočkou domácí, odhady početnosti a populační hustoty na základě fotomonitoringu a genetických dat. Vedle toho je v plánu i zřízení rehabilitační stanice pro kočky divoké v Národní zoologické zahradě v Bojnicích a osvětová činnost.

Hledejte kočku divokou!

Odborníci vyzývají veřejnost ke spolupráci. Je možné, že kočku zachytí i různé fotopasti. Pokud vaše fotopast kočku se znaky divoké zachytila, dejte o tom vědět tady. Dejte vědět i tehdy, pokud jste kočku divokou pozorovali.

A jak kočka divoká vypadá? Jak ji poznat? Jak kočku divokou rozlišit od klasické kočky domácí? Detailní popis najdete tady. Přestože je na první pohled kočka divoká téměř stejná jako kočka domácí, na pohled druhý už se dají najít odlišné rysy. Ten nejvýraznější rozdíl je ve zbarvení srsti na hřbetu. U kočky divoké převládá šedohnědý až šedožlutý odstín srsti, celkově má méně pruhů a také jsou méně kontrastní než u kočky domácí. Hřbet, také nohy a ocas jsou však výrazně pruhované, pruhů má ale ve srovnání s domácím mourkem méně. Ocas kočky divoké bývá mohutnější a huňatější než u mourka, má tupou špičku a 3 nebo 4 oddělené tmavé kroužky. Ocas má délku asi 30 centimetrů, celé tělo včetně ocasu až 80 centimetrů. Průměrná hmotnost kočky divoké je kolem 6 kilogramů.