11. srpna 1932 vznikl na obou stranách hranice Polska a Běloruska mezi řekami arewka a Hwoźna Bělověžský národní park. Dostal jméno od malé pohraniční obce Vělověž, kde také sídlí správa polské části Bělověžského národního parku. Bělověžský prales představuje největší komplex přirozených listnatých a smíšených lesů v Evropě. Je reálnou ukázkou toho, jak mírné pásmo Evropy vypadalo v době, než člověk začal přetvářet krajinu k obrazu svému.
Lesy, lesy a zase lesy, duby, duby a zase duby
V Bělorusku zabírá 1500 kilometrů čtverečních a v Polsku 152 kilometrů čtverečních, lesy ho pokrývají z 96 procent. Nejčastěji zastoupeným druhem stromu je tady smrk ztepilý a borovice elsní, následuje olše lepkavá, dub letní, bříza bílá, bříza pýřitá, také jasan ztepilý, javor mléč, lípa malolistá, habr obecný, topol osika a jilm. Průměrné stáří stromů je v pralese 73 let. V centrální části pralesa je průměrný věk stromů 130 let. Vynikají mezi nimi mohutné duby s vlastními jmény, například Velký Mamamuši s obvodem téměř sedm metrů, Král Nieznanowa s obvodem 6,3 metry, Vládce jih, Vládce severu nebo Jižní kříž s obvodem přes šest metrů. Všechny tyto duby se tyčí do výšky kolem čtyřiceti metrů. Stejně tak i Jagelonský dub, pod kterým měl odpočívat Vladislav Jagellonský před bitvou u Grunwaldu v roce 1410.
Přestože Bělověžský prales nevyniká členitou morfologií, leží v nadmořské výšce 150 až 170 metrů, pyšní se vysokým počtem planě rostoucích rostlin i volně žijících živočichů. Roste tady asi 1100 druhů cévnatých rostlin, dvě třetiny z nich patří mezi původní. Mj. jde o tomkovici vonnou, lat. Hierochloë odorata. Tato aromatická tráva dodává typickou chuť stejnojmenné jemné vodce.
Zubr evropský, ale také vlk, rys nebo divoký kůň tarpan
Bělověžský prales osídluje více než dvanáct tisíc živočišných druhů. Jde o popsaný počet, ale odhaduje se, že ve skutečnosti jich může být mnohem více. Největší zastoupení tady má hmyz, ale žijí zde také desítky druhů ryb, stovky druhů ptáků a desítky druhů savců.
Svůj domov tady má zubr evropský, lat. Bison b. Bonasus. Zubr také do původního lesa lákal k lovu četné panovníky, až se ve dvacátém století dostal na hranici vyhubení. V roce 1952 sem bylo z chovné stanice vypuštěno stádo zubrů, které se rozrostlo na dnešní stovky kusů a nejpočetnější populaci zubra na světě. Zubr je neslavnějším představitelem Bělověžského národního parku, dostal se také do znaku polského parku nebo na nálepku místního piva. Jmenuje se po něm i jedna z nejznámějších běloruských opozičních organizací.
Vedle zubra žije v Bělověžském pralese také vlk, rys nebo divoký evropský kůň tarpan lesní, zpětným křížením vzkříšený divoký kůň.
Světové dědictví UNESCO a světová politika
Bělověžský prales je unikátní biosférickou rezervací s desítkami druhů savců a více než stovkou druhů ptáků. Jako biosférická rezervace je také od roku 1993 pod ochranou UNESCO, na seznamu světového dědictví UNESCO je přitom již od roku 1979.
První zmínka o pralese pochází z roku 983, kořeny jeho ochrany sahají až do šestnáctého století. Přestože byla oblast dlouho neobydlená, dostala se také do dějin světové politiky. Právě tady, v lovecké rezidenci Viskuli v běloruské části pralesa podepsali prezidenti Ruska a Ukrajiny Boris Jelcin a Leonid Kravčuk a předseda Nejvyšší rady Běloruska Stanislav Šuškevič tzv. Bělověžskou dohodu. V prosinci 1991 po 69 letech ukončila existenci Sovětského svazu a místo něho vytvořila Společenství nezávislých států (SNS).