Člověka provázejí po tisíce let, a přece si zachovávají svoji divokou duši a nezkrotnou povahu. To však neznamená, že by člověku nebyly příjemnými společníky. Jejich osobnost okouzlí každého, kdo dá kočkám šanci. Kočičí magie v minulosti sloužila bohům i čarodějnicím. Kočičí kouzlo učarovala také mnichům, hned v několika částech světa, například birma v Tibetu (viz úvodní foto).
Podobně jako staří Egypťané, i mniši povýšili kočku na posvátné zvíře. Jako chrámová kočka získala výsadní postavení a dodnes ji jsou také přičítány takřka zázračné vlastnosti.
Úvodní foto: Pixabay.com
Chrámové kočky – Siamská kočka – Birma – Kartouzská kočka – Japonský bobtail
Chrámové kočky z Barmy
Jako „posvátná kočka“ se označují různá kočičí plemena. Mají různý vzhled, ale všechna spojují zářivé oči, nejčastěji v modré barvě. Výjimkou je barmská kočka, která má oči zlaté až jantarové, vždy však mimořádně živé a zářivé. Jsou posazené široko od sebe, jejich tvar vyvolává orientální dojem. Barmská kočka je mezi jinými plemeny výjimečnou i barvou srsti. Je to jediná hnědá kočka, ač dnes známe vedle typicky hnědé také čokoládovou, krémovou, skořicovou červenou, lila nebo dokonce modrou kočku z Barmy. Barva se u koťat vyvíjí téměř dva roky, koťata bývají světlá až bílá, i v dospělosti je spodní strana těla nápadně světlejší než hřbet a končetiny, avšak přechod barev je plynulý. Krátká srst je atraktivně lesklá a na dotek hedvábná.
Video: Barmská kočka (Burmese cat), YouTube
Siamská kočka z thajských chrámů
Již tisíc sedm set let zpátky se měly hnědé kočky potulovat chrámy barmských mnichů. Označují se thajsky „sulapak“ (v překladu nádherná kočka nosící štěstí). Má jít o příbuznou kočky siamské. I energická siamská kočka, kterou charakterizují nápadně velké uši, se přitom řadí mezi posvátné kočky. Měly to být strážkyně těch nevzácnějších cenností v siamských chrámech.
Video: Siamská kočka (Siamese cat), YouTube
Dle starých záznamů se v dnešním Thajsku, dříve nazývaném Siam vyskytovaly tři typy koček, které se dnes pojí se známými plemeny. Vedle měděné kočky (dnes barmské kočky), siamsky Thong Daeng šlo také o Vichien Mat (dnešní siamská kočka) a Si-Sawat (korat). Tyto tři kočky zmiňuje série starobylých siamských básní z dob, kdy ještě existovalo Ayutthayi, jedno z nejkrásnějších asijských měst, než bylo zničeno Barmou.
Birma: Posvátná kočka z Tibetu
Tradičně se jako posvátná kočka, dokonce někdy i barmská posvátná kočka, nazývá především birma (viz úvodní foto). Jde o jiné plemeno než barmská kočka, ačkoliv je názvosloví značně matoucí. I birma je přitom spojována s barmskými nebo tibetskými mnichy. Měla žít také s tibetskými mnichy, kteří uctívali boha Slunce Song – Hyo a bohyni Tsun Kyan se safírovýma očima. Strý láma Mun – Ha, který měl mít zlaté vousy od samotného boha Slunce, provázela bílá kočka. Když rozjímal před zlatou sochou bohyně, kočka, resp. kocour Sihn mu stál vždy věrně po boku.
Jedné noci byl chrám přepaden, Mun – Ha zahynul před zlatou sochou bohyně se safírovýma očima. Kočka ho neopustila ani po smrti, její oči se změnily na safírovou a na srsti se objevily zlaté odlesky. Na některých místech ztmavla, ale tlapky, kterými se kočka dotýkala svého pána, zůstaly bílé na znamení mnichovi čistoty. Zázrakem se kočce podařilo zastavit drancování. Sedm dní seděla u svého pána a sedmý den mnich odnesl její duši k bohyni. Téhož dne se měly všechny chrámové kočky zbarvit stejně jako Sinh. Tak se zrodila birma, klidná a mírumilovná kočka se zářivýma očima.
To je jedna z legend, které kolem posvátné chrámové kočky panují. Snad žádné jiné kočičí plemeno neprovází tolik legend jako birmu. Jisté je, že birma jako moderní plemeno byla vyšlechtěna ve 20. století. K založení chovu posvátných koček došlo ve Francii.
Video: Birma, YouTube
Kočka kartouzských mnichů
I ve Francii však mají svoji vlastní chrámovou kočku. Je to kartouzská kočka, která bývá spojována s mnišským řádem kartuziánů. Elegantní modrá kočka s pověstným francouzským šarmem se měla původně pohybovat po chodbách tajemného kláštera Chartreuse u Grenoblu. Právě tam kartuziánský řád vznikl, když zde v roce 1084 Svatý Bruno s šesti druhy založil první klášter.
Kartuziánské kláštery jsou dodnes vyhrazené jenom pro uzavřenou skupinu kartuziánských mnichů. Lidská noha zvenčí sem nesmí vkročit, zatímco kartouzská kočka si zde může dělat, co je jí libo. Ani propojení kartouzské kočky a řádu kartuziánu není dokumentováno, ve Francii však pro to mají vysvětlení. Přítomnost kočky v klášteře má být tak samozřejmá, že se o tom nevedou žádné záznamy.
Video: Kartouzská kočka (Chartreux), YouTube
Japonský bobtail
Svoji chrámovou kočku mají také v Japonsku. Je to japonský bobtail. Také historie tohoto plemene se začala oficiálně psát až ve dvacátém století. Oficiálně byl japonský bobtail uznaný FIFe až v roce 1998. Starobylý původ však přesto nelze přehlédnout. Na mnoha místech Japonska se totiž dá natrefit na umělecká díla středověkých japonských mistrů, která kočku s krátkým ocasem zachycují.
Video: Japonský bobtail (Japanese bobtail, Lucky cat), YouTube
Japonský bobtail je také ústředním motivem skupiny obrazů v chrámu Gotokuji v Tokiu, svatyni, kde má mít původ mávající kočka Maneki Neko, asijský symbol štěstí.
Chrámové kočky
Řekne-li se posvátná kočka, nejspíš se každému jako první vybaví birma. Má mít původ v Barmě, odkud však pochází také další chrámová kočka. Barmská kočka je s birmou vzhledem nezaměnitelná, kvůli názvosloví se však tyto kočky v praxi nezřídka v praxi pletou.
V oblasti Barmy a Thajska, původně Siamu, má původ také siamská kočka. I té jsou přičítány magické schopnosti, magický je ostatně už její vzezření s nápadně velkýma ušima a zářivýma očima. V chrámech, konkrétně japonských, je doma i japonský bobtail, unikátní kočka s typickým krátkým ocasem. Francouzi zase mají svoji kartouzskou kočku, která bývá spojována s řádem kartuziánských mnichů a jejich slavným klášterem Chartreuse u Grenoblu.
Přestože vypadá jako šlechtična, je tato majestátní kočka vlastně ruskou alternativou klasické kočky domácí. Tak…
Kočka byla ve středověku společnicí čarodějnic, což jenom potvrzuje její magické schopnosti. Zatímco temný středověk…
Literatura
- Gordoň, Zdeněk; Thámová, Olga: Plemena koček: Průvodce do kapsy. Praha: Aventinum, 1999.
- Verhoef – Verhallen, Ester: Kočky – Velký atlas plemen. Praha: Rebo Production, 2015.
- Gordoň, Zdeněk, Kočky – příruční atlas. Praha: Universum, 2018.
- Říhová, Marie: Chov koček. Praha: Grada, 2007.
- Hüsemann, Lena: Kočka: chov, bydlení, hry. Praha: Grada, 2010.
Internetové zdroje
- Plemena koček podle země původu. Wikipedia.org [online]. Wikipedia.org, 2020 [cit. 2020-08-20]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kategorie:Plemena_ko%C4%8Dek_podle_zem%C4%9B_p%C5%AFvodu
- Článek, zdroje ke článku: Kartouzská kočka (O plemeni). U KOCOURA DOMA.cz [online]. U KOCOURA DOMA, 2020 [cit. 2020-08-20]. Dostupné z: https://ukocouradoma.cz/kartouzska-kocka/
…a vlastní poznatky a zkušenosti
Není to jen barmská kočka nebo birma. Existují i další posvátné kočky a chrámová plemena
Podobně jako staří Egypťané, i mniši povýšili kočku na posvátné zvíře. Jako chrámová kočka získala výsadní postavení. Jako „posvátná kočka“ se označují různá kočičí plemena. Mají různý vzhled, ale všechna spojují zářivé oči, nejčastěji v modré barvě.
Redakce U KOCOURA DOMA
Vyznáváme šťastné doma, přinášíme tipy na vrnivou spokojenost a harmonii. Hledáme inspiraci pro útulné bydlení, kde mají své místo domácí mazlíčci nebo pokojové rostliny. Jsme milovníci zvířat a přírody. Více…
PLEMENA KOČEK PODLE ABECEDY | PLEMENA KOČEK | KOČKA | NÁVODY PRO KOČKOMILY